Fotoreport – Ledňáček říční II.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) patří mezi mé nejoblíbenější druhy. Jejich pozorování je pro mě nejen zábavou, ale současně i dobrodružstvím za kterým utíkám z uspěchaného města načerpat zpět vnitřní klid a pohodu. Ledňáček mi natolik okouzlil, že jsem jeho přítomnost začal cíleně vyhledávat! Asi za necelý rok jsem se dostal na čtyřech brdských lokalitách k celkem třem párům a jednomu single jedinci. Jeden párek se stal, ale přeci jen mým nejoblíbenějším ..

Odfotit ledňáčka byl pro mě zprvu velký oříšek a výzva současně. První snímky ledňáčka jsem pořídil na vzdálenost asi 20 m, ty další sice již o něco blíže, ale zas v malém světle a já věděl, že to sále není „to” ono, co jsem si představoval. Musím však dodat, že i přesto patří tyto snímky dodnes k mým oblíbeným a prakticky za každou fotkou se odehrává jistý příběh!

Další příležitost mi už tento ledňáček nedal, na jaře následujícího roku, kdy jsem chtěl zaznamenat jeho milostné námluvy, se mi na této lokalitě bohužel již neozva…

Začal jsem tedy pátrat dál a asi po půl roce se mi podařilo objevit jinou ledňáččí lokalitu na dalším brdském potůčku 🙂

Jelikož na náhody nevěřím a i kdyby, s jednou fotkou bych se opět nespokojil….hi, nezbylo mi tedy nic jiného, než se stát pozorným prvňáčkem a od ledňáčka se tak začít učit 🙂

Zprvu jsem ho chodil jen trpělivě pozorovat a trávil tak v jeho přítomnosti postupem času mnoho a mnoho krásných hodin. Každopádně i po čase a přesto, že jsem měl vysledovaná jeho jistá “odsedávací“ místečka, ideální časy, stále se mi nedařilo se k němu přiblížit na méně než několik desítek metrů a to je na pořízení kvalitní fotografie u tak malého tvorečka opravdu daleko.

Věděl jsem, že bude nutné se v první řadě hlavně lépe zamaskovat. Poblíž jedné z jeho oblíbených větviček jsem si tedy začal budoval fotokryt s vidinou toho, jak to pak již bude jednoduché, třeba i s mobilem!

Nakonec to byl však opět on, co měl navrch! Pokaždé totiž co jsem do fotokrytu zalezl, ledňáček ono oblíbené místečko přestal navštěvovat a létal jen v uctivé vzdálenosti kolem, přitom z jiného místa jsem viděl, že kryt rozhodně není překážkou. Napadaly mě tak otázky: „Vidí mě snad, jsem dobře zamaskován, nebo kde dělám chybu?“ Stále jsem to, ale nevzdával!

Jednoho dne jsem zkusil do fotokrytu zalézt tedy ještě za šera tak, aby ledňáček neviděl můj předchozí pohyb a to, kam se ukrývám a to se stalo nakonec klíčem k úspěchu! Ledňáček začal svoje oblíbená místečka využívat i za mojí skryté přítomnosti a já konečně dosáhl na své vytoužené snímky!

Každopádně i pouhé pozorování tohoto létajícího drahokamu je velkým a nevšedním zážitkem! Není nad to, když 3 m bezprostředně vedle vás tento výrazný modrý ptáček usedne, po chvilce se bleskově vrhne do vody a vzápětí se vrací a několika údery o větev zabíjí rybku, která mu posléze mizí v zobáčku. Dlouho se však nezdrží, ostře pískne a je pryč! To jsou právě ty okamžiky, které ve vás zůstanou nadobro a já jsem vděčný za každý okamžik v jeho přítomnosti!

Ledňáček říční je o něco větší než vrabec. Na délku měří 17–20 cm a váží 35–56 g. Dožívá se sedmi let. Má oranžové bříško, korálově červené nohy, modrou hlavičku, zářivě modrozelená záda a modrá křídla. Má dlouhatánský zašpičatělý zobák, aby se snáz dostal k potravě.

Rád si smlsne na rybkách do 11 cm, na žabkách nebo vodním hmyzu.

Protože jen zřídka chytá ryby přímo z letu, potřebuje těsné blízkosti vody větve, na nichž pozorně číhá a ze kterých se obratně vrhá do vody. K životu potřebuje čisté řeky, potoky a jezera s vodorovnými pobřežními stěnami. V těch si vyhrabává svá hnízdiště.

V ČR žije celoročně. Přestože se jeho počet zvyšuje, řadíme ho mezi zvláště chráněné druhy kategorie silně ohrožení. U nás hnízdí pouze 300–700 párů, a to maximálně do nadmořské výšky 900 m. Po většinu roku je ledňáček samotář. Věrností neoplývá, pouze v době hnízdění žije v párech. V době námluv se sameček se samičkou pronásledují podél potoka, kdy výjimkou nejsou ani bitky ve vodě. Samice snáší 6–7 vajíček, na kterých sedí oba rodiče po dobu 21 dnů.