Ondřej Prosický nám poskytol ďalší zo série rozhovorov s WildLife fotografom . Sme veľmi radi že o také rozhovory je záujem …
Povedzte nám niečo málo o sebe ..
V současné době jsem profesionální fotograf divoké přírody, který se snaží uživit svou autorskou tvorbou. Nikdy bych nechtěl být “fotografickým řemeslníkem”, který bude muset objíždět svatby nebo fotografovat na zakázku, rád bych zůstal jen u témat, která mám rád. Jak občas s humorem říkám, být “umělcem”. Jsem moc zvědavý, jak dlouho mi to vydrží. Hlad zatím doma nemáme a děti chodí do školy čistě oblečené.
Aktuálně žiji v Praze, odkud se snažím co nejčastěji utíkat, ať už sám s fotoaparátem, nebo s rodinou, také s fotoaparátem 🙂 Cíle našich výletů volím tak, abychom v přírodě něco zajímavého nového viděli.
Ako ste sa dostali k fotografovaniu živej prírody – WildLife ?
K přírodě jsem měl vždy blízko, poprvé jako malý kluk se zájmem o zvířata nebo později jako geolog ve své profesi. Díky svému zájmu o aktivní sopky jsem se dostal do mnoha odlehlých míst, kde mě začalo přitahovat dokumentování života zvířat. V roce 2006 se to ale v Kostarice “významněji zvrtlo”, a od té doby už se věnuji pouze zvířatům. Nikdy by mě nenapadlo, že mě to tolik poznamená a změní život. Přestože jsem se více než 10 let úspěšně bránil tomu, aby mě fotografie dominantně živila, už to bylo déle neudržitelné. S rodinou a zaměstnáním jsem na fotografování divoké přírody neměl čas a moc mi to scházelo. Vybudoval jsem si na tom závislost, kterou jen obtížně krotím. Až nyní na volné noze jako fotograf jsem získal absolutní svobodu.
WildLife opíšte čo si pod tým slovom predstavujete Vy? ..(Jednou vetou).
Pokud fotograf pro vznik fotografie nijak neovlivnil přirozené chování zvířete ve volné přírodě, můžeme hovořit o wildlife.
Akú techniku teraz používate a s čím ste začínali ?
Dlouhé roky jsem byl věrný značce Canon. Nejdříve jsem měl objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, pak Canon EF 500mm f/4 L IS USM a nakonec dlouho Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, který splnil vše, co jsem od objektivu v přírodě potřeboval. Včetně výborné spolupráce s Canon TC 2x (nádherné ohnisko 800 mm).
Těla fotoaparátu jsem vystřídal asi všechna, i díky dlouholeté spolupráci s českým zastoupením firmy Canon. Nejraději jsem však měl Canon EOS 1DX, a pak i jeho nástupce.
Loni jsem z mnoha důvodů přešel na systém bezzrcadlovek Sony, které jsou pro moje fotografování divočiny mnohem vhodnější a u firmy Canon neexistuje vhodný ekvivalent. Aktuálně používám fotoaparáty Sony A9, Sony A7R3, objektivy Sony FE 200–600 mm F5.6–6.3 G OSS a Sony FE 600mm F4 GM OSS.
Ako hodnotíte s odstupom času prechod z Canonu na Sony techniku ?
S odstupem nelituji, čím déle systém bezzrcadlovek Sony používám, tím více se utvrzuji v tom, že to byla volba správná. V terénu splňuje všechny moje potřeby a do focení opravdové divočiny jsem dostal ještě větší chuť. Je nutné si uvědomit, že fotím zvířata i v opravdu netradičních podmínkách, skoro za tmy a i třeba na vzdálenost několika kilometrů. Tam bohužel Canon se šumem při vysokém rozlišení nemá šanci. Už jsem si u Sony pomalu zvykl i na digitální hledáček, což mě první měsíce štvalo opravdu hodně.
Přechod mě sice finančně bolel, ale už to nemělo jiné řešení. Canon už bude mít obrazový výstup nejhorší asi napořád a to je myslím u fotoaparátu nejdůležitější. Nové funkce a tlačítko navíc nový fotoaparát nezachrání.
K prechodu na SONY jsem napsal blog – BEZZRCADLOVKY SONY ALPHA, ČAS NA ZMĚNU
http://www.naturephoto.cz/blog/fototechnika/fotoaparaty/956/bezzrcadlovky-sony-alpha-cas-na-zmenu
Mohli by ste popísať plusy a mínusy daných značiek ?
Jak jsem naznačil. Vadila mi především nevyváženost obrazového výstupu u fotoaparátu Canon. Neexistoval fotoaparát, který by měl současně vysoké rozlišení, mohl jsem použít třeba ISO 5000 a zároveň do RAW při zpracování významně sáhnout – vždy z toho vylezl nějaký paskvil. Jako přednost u firmy Canon zmíním snad jedině odolnost “jedničkové” řady fotoaparátů.
U Sony je to přesně naopak, dokonalý obrazový výstup, se kterým se nádherně pracuje při úpravách. Bohužel má menší odolnost v extrémních podmínkách a na digitální hledáček je nutné si zvyknout.
Je potřeba si ale uvědomit, že 90 % všeho, co budete v divočině fotografovat, pořídíte jakýmkoli fotoaparátem vyrobeným po roce 2010, a je jedno, jestli je na něm napsáno Canon, Nikon, Olympus nebo Sony. Při mé tvorbě je ale i těch zbývajících 10 %, nechci v přírodě zažít něco výjimečného a nemít možnost to vyfotografovat.
Neľutujete prechod na SONY keď Canon vydal nové bezzrkadlovky Canon R5 a R6 ?
Vzhledem k tomu, že se obrazový výstup po 8 letech stagnace asi (zatím jsem RAW neměl) skokově nezlepšil, o nic jsem s Canon-novinkami nepřišel. Na papíře jsou specifikace fajn, podařilo se jim do těch fotoaparátů dostat to, co už má Sony několik let. Trochu mě to překvapilo, říkal jsem si, že když jdou s něčím novým na trh, mělo by to být lepší než tři roky staré fotoaparáty konkurence.
Ale jsem rád, že Canon konečně s funkčními bezzrcadlovkami přišel. Konkurence je potřeba v každém prostředí.
Aké motívy fotíte najradšej a prečo ?
Nejzajímavější jsou pro mne zvířata ve svém přirozeném prostředí s důrazem na krajinu, ať je vidět, kde to zvíře žije a jak se chová. Překvapuje mě, že hodně fotografů stále za zvířaty jezdí tisíce kilometrů a pak jsou na fotkách v detailu od rohu k rohu a výsledek je nerozeznatelný od fotografie pořízené v zoologické zahradě.
Obecně mám nejraději motivy, u nichž mám pocit, že na pořízených fotografiích mohu přinést něco nového. Nutně to nemusí být raritní druh, spíše nevšední pohled, nápadité zpracování nebo zajímavý kousek prostředí, kde to zvíře žije.
Jak říkám na workshopech, jestli jsi podobnou fotku už viděl, tak to nefoť 🙂
Máte predstavu čo a ako idete nafotiť alebo je to otázka danej situácie ?
Obojí je možné. Z té první možnosti vznikají povedenější fotografie a z té druhé mám zase nevšední nečekané zážitky, což je pro mne asi víc.
Myslím, že je to tak i u autorů v zahraničí, za povedenými záběry je jasný záměr, kterému šel fotograf výrazně naproti přípravou. Když vyrážel ven, přesně věděl, co chce na fotkách mít. Tím nechci říci, že se na “šoulačce” nedá udělat hezká fotografie, jen to bude spíše náhoda a předpokládá to jistou dovednost. Ani ne v ovládání fotoaparátu, ale ve schopnosti v pár vteřinách vyhodnotit, co má na fotografii společně s fotografovaným zvířetem být.
Čo si myslíte o postprocese ? Do akej miery je úprava podľa Vás ešte prípustná ?
Co se týče tonálních úprav (světlost, tmavost, kontrast), nemám žádné hranice, pokud chci fotografii posunout směrem, kdy její vyznění bude pro diváka “sdělnější”. Prostě do toho RAWu i významně sáhnu. A to třeba i lokálně, jen v některé části obrazu. Ale umím i vyretušovat větvičku, co ve fotce opravdu vadí 🙂
Samostatnou kapitolou jsou pak moje fotografie pro fotobanky, kterými se snažím příliš neprofilovat, tam v účelných případech nejsou hranice žádné. Tam se dá třeba i vyměnit obloha za zvířetem. Ale to opravdu jen výjimečně, protože nesnáším čas strávený u počítače.
Je mi jedno, co autor se snímkem při zpracovaní udělá, jen by neměl o vzniku fotografií lhát. Přidávat ve Photoshopu déšť fotce kolibříka a psát k tomu příběh jak v tropech pršelo…
Čo by ste chceli vidieť stáť pred objektívom ? Nejaký fotosen …
Asi bych to úplně nespojoval s fotkou, ale spíše se zážitkem. Největší radost z focení jsem často měl z chvilek, kdy vůbec žádná fotka kvůli špatným podmínkám nevznikla. Nikdy nebudu klasický “sběratel” fotek, fotoaparát je pro mne jen jeden z motorů, proč se do přírody pravidelně vracet. Pokud by se splnil “fotosen”, musel bych už zůstávat doma 🙂
Jestli vyzdvihnout to nejsilnější, tak to bylo setkání s rysem ostrovidem nebo nověji poslední dvě zimní cesty do Himaláje za levhartem sněžným, to bylo pro mne úplně nejvíc. Nádherné vzácné zvíře, úžasné krajina, extrémní podmínky – a poprvé žádné fotky 🙂
Tedy jestli nějaký sen, budu moc rád za každé další pozorování šelem ve volné přírodě!
Vaša obľúbená fotka? Mohli by ste opísať príbeh ako vznikla táto fotka?
Nejvíce radosti mi i po letech přináší pohled na fotku rysa ostrovida, který přišel na tokaniště, když jsem fotografoval tetřívky obecné. Během časného rána jsem se soustředil na ptáky, když jsem za krytem slyšel slabé zavrčení, čímž rys dává najevo vzrušení z lovu. Byl ode mne asi jen 10 metrů, takže jsem musel odložit pětistovku a vzít dvoustovku, ale ta nádherná kočka zůstala a dala mi šanci udělat jednu fotku. Pak v klidu odešla do lesa a já se pak ještě dlouhé minuty vzrušením třásl a nešlo to zastavit.
Akú radu by ste dali mladým fotografom, ktorí práve začínajú v fotografovaní WildLife?
Asi nejlepší radou je to, aby neřešili fotografickou techniku, ale co nejvíce si o zvířatech a jejich chování načetli a napozorovali v přírodě. Jen to významně zvýší jejich šance pro fotografování divočiny. Když jsem začínal já, chodil jsem do knihovny, kupoval knihy, ale nyní lze vše najít na internetu, obzvlášť když ovládáte angličtinu.
Po té více než tisícovce fotografů, co byli u mě na workshopu nebo se mnou za divočinou cestovali, si troufám tvrdit, že významně pomůže společnost někoho, kdo už s focením zvířat zkušenost má. Ušetří vám to až šest let pokusů a omylů, což byl můj případ, když jsem s focením jako samouk začínal.
Hodně fotografů se vymlouvá, že nemá čas a vhodnou fotografickou techniku, ale já si myslím, že nejdůležitější je chtít. Prostě v půli noci vstát, sbalit vybavení, sednout do auta, vydrápat se na lokalitu a věřit, že nyní to setkání s vysněným druhem vyjde. Pokud se bude fotograf z přírody vracet naštvaný, že zase nic nevyfotil, nikdy z něj dobrý fotograf nebude. Když neuspěji, jsem rád, že mám důvod se vrátit.
Kde na svete je vaše najobľúbenejšie miesto na fotenie WildLife a prečo?
Obecně mám rád místa, kde není moc dalších lidí a pohyb v divočině není svázaný zákazy. Což je ideálně nejdostupnější například v celé Skandinávii. Opačný extrém je pak Česko, kde jsou nejatraktivnější místa s divokými zvířaty v nejvyšším stupni ochrany a nemůže se tam ani vkročit. V těch ostatních zajímavých místech v době nejvyšší aktivity zvířat (brzy ráno, večer) zase máte strach, že vás nějaký “nadržený“ myslivec zastřelí. Ano, můžeme si fotit rákosníky nebo slavíky modráčky kousek za městem, ale přes společnost davů s fotoaparátem se přenesu jen obtížně.
Zjednodušeně mohu říci, že za těch 15 let intenzivního cestování za zvířaty po celém světě neexistuje lokalita, na kterou bych se rád nevrátil. Snad opět s výjimkou těch, které jsou za ta léta tak profláklé, že by mě rušila společnost dalších tlup fotografů.
Zúčastňujete sa nejakých fotosúťaží ? Prečo ANO ? Prečo NIE ?
Aktuálně příležitosti fotografických soutěží ignoruji, protože jsem líný a případný úspěch mi už nepřináší to, co dříve. Ale chápu, že pro začínající fotografy musí být vidina možného úspěchu významný impuls k účasti. Mít diplom na to, že moje fotky jsou fakt dobrý, za to prostě nestojí.
Důležité je umět rozlišit soutěže s nějakým kreditem. Je totiž spousta firem, co za 20 euro za fotku pošlou každému diplom za účast (medaile, ocenění, výběry, …) a fotograf si jimi v pravidelných intervalech tapetuje profil na sociálních sítích. Čím víc zaplatíš na startovném – tím víc diplomů máš.
V případě úspěchu v zahraniční fotografické soutěži s kreditem se pak mohou otevřít další možnosti: výstavy, pozvánky na festivaly, spolupráce se značkami. Pokud vás však jako mne podobné činnosti obtěžují, obesílat soutěže nemusíte. Obzvlášť pokud jste přesvědčeni, že vaše fotky jsou fajn i bez diplomu 🙂
Pokud nemáte se soutěžemi zkušenost, doporučuji účast hlavně z jednoho důvodu. Donutí vás to zamyslet se nad svojí tvorbou a uvědomit si, co je vám nejbližší a co by mohlo nejpravděpodobněji zaujmout druhé.
Publikujete niekde fotky ? Ak áno kde ?
Moje webové stránky www.naturephoto.cz už mají 15 let a mám na nich za ty roky už 969 článků. Blíží se velké výročí, až jich bude tisícovka, bude pro pravidelné návštěvníky v Praze velká oslava.
Když se mi nějaká fotografie “povede”, vkládám ji na svou Facebook stránku Ondřej Prosický Nature Photographer, popisnější (“atlasovější”) motivy pak na Instagram. Všechno co jsem vyfotil, což je nyní 14 tisíc fotek, se pak dá najít po světě aktuálně asi na osmi fotobankách.
Přes dvacet let píšu o přírodě a fotografování do mnoha časopisů, kde vyšlo již několik stovek článků. Bohužel, klasická tištěná periodika už nemají takový dosah jako dříve, tak jsem tuto činnost utlumil a píšu si raději pro sebe.
Aký tip maskovania preferujete ?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem klasickému maskovacímu vzoru nepřivykl. Důležitější je pro mne, aby bylo oblečení v přírodě funkční, prodyšné, nepromokavé, lehké. Pak si vystačím třeba jen s černou a šedou – a možná mě lze spatřit i v zelené 🙂
Oblíbil jsem si výrobky firem Tilak, Sailracing, Icebreaker, Devold, jako boty pak Meindl, Hanvag.
V účelných případech používám maskovací kryt Ameristep, ale lépe se cítím v přírodním krytu z vegetace v kombinaci s maskovací sítí.
Dá sa uživiť ako profi-wildlife fotograf na Česko – Slovensku ?
Uživit se dá, ale pouze v případě, že se z vás současně stane “dělník fotografie”, budete fotit svatby, miminka nebo reality. Pokud se chcete jako já věnovat pouze autorské tvorbě (fotit jen to, co se mi líbí a ignorovat zakázky), musíte se podívat do světa. Aktuálně prodávám 95 % licencí k použití fotografií v zahraničí, protože v podobném objemu by to v Česku nešlo. I proto, že mnoha záslužným subjektům předáváním fotografie zdarma (Česká společnost ornitologická, Agentura ochrany přírody ČR a další).
Kromě focení prodávám fotografické obrazy, pořádám workshopy, cesty za zvířaty pro fotografy, píšu, přednáším, vystavuji. Ale vše jen v takové míře, aby mě to bavilo, abych se na to těšil, dělalo mi to radost. Když jsem opouštěl před čtyřmi lety práci inženýrského geologa, říkal jsem si, že při prvním náznaku toho, že se při focení nutím do něčeho co nechci, se do zaměstnání snad raději vrátím.
Fotografovat divoká zvířata proto, aby mi to přineslo příjem, se nedá, ztratilo by to kouzlo, kvůli kterému mě to pořád tak baví. Je nesmysl se před stisknutím spouště rozmýšlet – takto to fotit nebudu, to se neprodá / neuspěje ve fotografické soutěži…
Baví mě ta svoboda, když mám náladu a jsou podmínky, jdu fotit. Když nemám náladu, zpracovávám fotky z archivu, o přírodě si čtu a připravuji cesty za zvířaty.
facebook.com/OndrejProsickyPhotographer
Archív rozhovorov:
Dúfame, že formát rozhovoru sa Vám páčil a ak máte nejaké návrhy na otázky tak stačí napísať do komentára alebo zaslať e-mail na info(zavinac)wildlifeblog(bodka)eu. ďakujeme že pomáhate tvoriť obsah WildLifeBlog-u
Celkovo 2,781 zobrazení, z toho dnes 2 !